Ve skrytu mysli I.

30. prosince 2012 v 17:41 | Ilay |  Ve skrytu mysli
Mí drazí... *-*
Takže tímto vám Ilay přináší takovou menší úvodní kapitolovku na Harryho Pottera...x)) Řekněme, že je to jen taková malé lahůdečka, kapitoly budou krátké a budou vycházet každý den, nebude to nic moc dlouhého, to se nebojte...x)) Takže myslím, že to dodržím, maximálně to bude mít nejspíš sedm kapitol, možná míň..xDD
Tak a teď k povídce
  • Fandom: HP
  • Pár: DM/HP
  • Žánr: smutný příběh, dalo by se říct..xDD
  • Doba děje: Po pádu Lorda Voldemorta
  • Děj: Po smrti Voldemorta začal žít kouzelnický svět v poklidu, ale bylo tomu již čtyři roky, co se o Harrym Potterovi nemluvilo, jakoby neexistoval, jakoby všichni zapomněli, až na jednoho...
Tuto povídku bych chtěla věnovat mojí Shinnye..xDD doufám že víš proč a jestli ne tak to máš blbý..xDDDD
JInak doufám, že se vám to bude líbit, protože je to takové no řekla bych že možná otřepané téma, ale já měla chuť to napsat...:) Možná to bude odfláknuté..xDD gomen..xDD



Bylo tomu již čtyři roky, kdy Harry Potter zabil Pána zla, ale bylo mu to jedno, všechno mu bylo jedno. Proč by měl vědět, že Draca Malfoye propustili z Azkabanu, že dostal milost, že mnoho jeho přátel zahynulo, že Ron s Hermionou už dávno nejsou. Proč by měl vědět, že Severus Snape dostal po smrti Merlinův řád první třídy.
Ležel v bílém pokoji, kde na stěnách bylo pár obrázků, které měly obveselovat pacienty u Sv. Munga , byla tam jedna skříň, postel a stůl, to bylo všechno. Co by si také mohl válečný hrdina víc přát. On nic, nevěděl o sobě, nevnímal svět kolem sebe, když zabil Temného pána, svět se ponořil do temnoty. Nic nevěděl, na nic nereagoval, dalo by se říct, že byl apatický ke všemu a ke všem.
Oblékali ho, krmili, ale on je neviděl, díval se skrz ně, na stěnu a sem tam si něco mrmlal pro sebe.
Žádný z lékařů si s ním nevěděl rady, podávali mu léky, lektvary, ale nic nezabíralo, po čtyřech letech to vzdali, jen se starali o to, aby žil, přece jen to byl hrdina, Chlapec-který-přežil.
Už po těch pár letech se na něj skoro zapomnělo, ale byl tu jeden člověk, který nezapomněl. Každý den přemítal, co se stalo, kde je tomu mladíkovy se zářivýma očima konec, kam se poděl? Denní věštec o něm nic nevěděl, když se někoho na ulici zeptal, nikdo mu neodpověděl, ale i tak pátral dál. Bylo toho tolik, co mu chtěl říct. Dávno byla ta tam jeho urozenost, všichni se mu vyhýbali velkým obloukem, ale ne proto, že by se ho báli. Dívali se na něj s nenávistí v očích. Jak to, že bývalý smrtijed se tu jen tak promenáduje po ulicích. Všichni měli tahle slova vepsána ve tváři, ale nikdo z nich nevěděl, co se odehrávalo ve dnech bitvy, bylo jim to utajeno a jemu bylo jedno, jak se na něj lidé dívají. Záleželo mu jen na jednom...
Možná to byla jen náhoda a možná tomu osud tak chtěl, ale když seděl v děravém kotli a poslouchal okolní šum, zaslechl jméno mladíka, právě toho, po kterém prahnul, jemuž chtěl říct tolik důležitých věcí.
"Taky jsi to už slyšela Harry Potter se prý po bitvě s Temným pánem jakoby propadl do země, ale nedávno jsem se dozvěděla, od tajného zdroje, že prý leží u svatého Munga. Že se prý zcvoknul." Řekl ženský hlas a ke konci zněl posměšně.
"Vážně, celé ty roky je u Munga, chudáček, co se mu stalo, neměla bys být tak škodolibá." Oponoval jí druhý hlas...
Dál už blondýn neposlouchal. Nechal na stole pár drobných za svoje pití a vydal se ke Sv. Mungovi, i když tam nikdy nebyl, věděl, že je to v části mudlovského Londýna.
Stačilo jedno přemístění a pak už jen pár minut pěšky. Stanul před ošuntěným obchodním domem. Za výlohou bylo jen pár figurín s výstřelky poslední mody z dob nejspíš 19. století. Mladý Malfoy tam chvíli stál, než se odhodlal vstoupit. Prošel skrz sklo a nepříjemně jej přitom zabrnělo celé tělo. Ocitl se v rozlehlé hale, všichni zde pobíhali jako šíleni, na chodbách se procházeli pacienti a ve vzduchu byla cítit nepříjemná vůně dezinfekce.
Přešel k pultíku, za kterým seděla zrzavá žena s blankytně modrýma očima a právě něco sepisovala. Chvíli čekal, ale když si ho nevšimla zakašlal.
"Promiňte!" Řekl trochu hlasitěji, než měl původně v plánu. Pár lidí se po něm ohlédlo a nakonec i žena k němu vzhlédla.
"Co si přejete?" promluvila k němu vlídným tónem.
"Chtěl jsem se zeptat, leží tu Harry Potter?"
Mladá dívka si ho chvíli podezřívavě prohlížela, něco na tom muži mu přišlo povědomé, ale nakonec to nechala být.
"Jste příbuzný? Nebo přítel, známý?" vyptávala se a Draco, ač nerad byl nucen odpovědět.
"Jen známý ze školy, dozvěděl jsem se, že tu leží, dlouho jsem ho neviděl, stalo se mu něco vážného?"
Dívka si povzdechla, zvedla se ze židličky a pokynula mu, aby šel za ní. Neprotestoval. Míjeli patro za patrem, než dokud se nedostali do oddělení pro nevyléčitelné choroby. Draco si skousl spodní ret, ale nic neříkal.
"Nedivte se ničemu, co uvidíte, on je mimo tenhle svět, jeho mysl s námi už není." Otevřela mu dveře, ale společně s ním už nevstoupila, ale ještě předtím, než za sebou zavřela tiše řekla: "Pokud ho znovu přijdete navštívit, myslím, že bude rád, nikdo sem za ním totiž nechodí." S těmi slovy se za ní zaklaply dveře a mladý muž se rozhlédl po ponuré bílé místnosti.
Na posteli seděl mladík s brýlemi na čele a s vlasy dlouhými již skoro k pasu. Smaragdové oči hleděly neznámo kam a vytratila se z nich ona jiskra, kterou blonďatý muž tak dobře znal. Změnil se.
Draco se k němu posadil na postel a pozoroval ho. Harry si nejspíš ani nevšiml, že do jeho pokoje někdo přišel. Stále upíral zrak na stěnu před sebou, bez jediného mrknutí nebo pohybu.
"Ahoj, Pottere, to jsem já Draco Malfoy, já vím, nejspíš mě vůbec nevnímáš, ani nevíš, že tu jsem. Co se ti to proboha stalo?" odpovědi se mu nedostalo, mladík dál nehnutě seděl.
"Je toho tolik, co bych ti chtěl říct, ale když jsem tu a dívám se na tebe... Pamatuješ naše první čtyři roky v Bradavicích, stačilo, aby jeden z nás řekl jednu věc a už jsme byli v sobě. To až ty poslední dva roky, něco se změnilo a já... Je to jedno, teď už je to jedno." Pousmál se a vstal.
"Myslím, že ještě přijdu, Harry." S těmi slovy se vydal pryč, z pokoje, ze Sv. Munga, musel přemýšlet.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shinnya Shinnya | 30. prosince 2012 v 18:47 | Reagovat

Jasně, že vím. Znemožnili mi přístup k Dracově dílu! Všechno je tak nefér, říkám ti, staneš se pro mě VIP!..:D:D

K povídce už jsem se vyjádřila včera..(dokonce 3×..:D) nicméně poklana mojí talentované spisovatelce, která má trpělivost s takovou lemrou línou jako jsem já..:D:D

2 Ilay Ilay | Web | 30. prosince 2012 v 18:50 | Reagovat

[1]: Joo a kdyby to nevyšlo, tak se ty budeš dobrovolně hlásit na ten film..xDD a  já budu dělat popřípadě toho fotografa..xDDDD Kdyby sis tu povídku nechala uloženou..xDD

A děkujii ty lenoško..XDD stejná jako já..xDD

3 Shinnya Shinnya | 30. prosince 2012 v 18:52 | Reagovat

Nepřipomínej mi to! Taková osudová chyba, naivně jsem si myslela, že to nebudu potřebovat, když si to tam můžu kdykoli přečíst..TT^TTTTTTTTTTTTT

Hele, všímáš si, že si komentujem vlastní články?..:D:D

4 Ilay Ilay | Web | 30. prosince 2012 v 18:53 | Reagovat

[3]: Joo to je totiž děsně cool to nevíš...xDDD

5 DirtyFoxx DirtyFoxx | Web | 30. prosince 2012 v 20:28 | Reagovat

Tak potom teda neviem XD ale viem, že som už tvoju prezývku videla a pár krát som bola na tvojom blogu :D

6 mariaa mariaa | 31. prosince 2012 v 17:39 | Reagovat

Pěkné :), těším se na pokráčko. Díky za kapču...

7 Destel Destel | Web | 4. ledna 2013 v 17:31 | Reagovat

Harryho délka vlasů mě donutila přehrávat si ten příběh v hlavě jako anime. :D Proč jsou dlouhovlasí týpci jenom v anime? Jednou v životě jsem viděla borce na metalovým koncertě, který měl vlasy do půli zas a byl obarvený na červeno.
Jinak je to zatím dost zajímavý. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.