Ve skrytu mysli III.

1. ledna 2013 v 22:34 | Ilay |  Ve skrytu mysli
Awwww *--*
Takže moji drazí, sice jsem si myslela, že už to dneska nezvládnu, protože jsem toho měla na práci vážně hodně, ale nakonec woalaa... XDD stále držím své slovo a třetí den vám přidávám třetí kapitolku, stejně tak, jako vám ji přinesu i zítra, pomaličku ale jistě se snad blížím k závěru, ne dobře, ještě zdaleka ne, ale doufám, že se mi to do těch sedmi kapitol podaří nějak vměstnat, nebo aspoň do deseti, protože tohle opravdu dlouhá povídkabýt nemá..xDD Muahaha...xDD
Takže ještě pár detailů k povídce, Draco je opravdu co se týče Harryho OOC = out of charaacter, za to se omlouvám, ale prostě se to stalo..xDD, potom taky nesedí detaily s knihou, což znamená, jak všichni víme, Draco byl u toho, když byl Voldemort zabit, já jsem ale musela tyto jisté informace změnit, za to se omlouvám..xDD
Tak ale teď už dost keců, užijste si další krátkou kapitolu a já doufám, že se vám bude líbit... *-*




"Když jsem se i s mečem Godrika nebelvíra dostal před hrad, viděl jsem, jak Hagrid nese Harryho mrtvé tělo. Aspoň tedy to jsme si mysleli, že je mrtvý. Potom, co měl Voldemort svoji řeč, nikdo už jsme nečekali, že by mohl být Harry živý, ale když nakonec vyklouzl s Hagridovy náruče a rozutíkal se k rozvalinám, za které se schoval, všem nám to vlilo nové odhodlání, že ještě není všechno ztraceno. Smrtijedi se začali vytrácet, až jich moc nezbylo, povedlo se nám jich hodně pochytat, mezitím Harry bojoval s Voldemortem. Neviděl jsem přesně, co se stalo. Jejich kouzla se střetla a kolem nich se rozpoutala bouře. Nakonec Harry Voldemorta porazil a jeho tělo se rozpadlo na prach. V tu chvíli Harry zkolaboval. Dál už ale nic nevím, odnesli ho a já už o něm neslyšel, snažil jsem se ho najít, ale marně, dokonce ani Hagrid to nevěděl. To je všechno, co ti můžu říct, nikdo na Harryho žádné kouzlo nevrhl, tím jsem si jistý, dokonce ani sám Voldemort ne."
Potom, co mu to všechno řekl, se zadíval na Draca, který zadumaně seděl a nic neříkal, snad si ani nevšiml, že Nevill přestal mluvit.
"Malfoy?" zeptal se, když se ticho prodlužovalo.
Šedé bouřkové oči se do něj zabodly.
"To mi chceš říct, že opravdu se nestalo vůbec nic, než tohle? Tak jak je to možné." Poslední větu si spíš mumlal jen pro sebe.
"Co se vlastně stalo, Draco?" promluvila Lenka.
"Fajn, když jsem přišel do jeho pokoje, on, jenom tam tak seděl, ani si nevšiml, že nikdo přišel, jakoby v jeho těle vlastně vůbec nikdo nebyl." Skousl si spodní ret a vstal.
"Díky za informace, jestli chcete, pokud se mi podaří něco vymyslet, dám vám vědět." Vstal z křesla a trošku křečovitě se na ně na oba usmál.
"Půjdeme se za Harrym podívat, ale zajímalo by mě, kdo vůbec řekl, že se Harry odstěhoval do Ameriky." Nakrčil Nevill obočí a jak se Draca vyprovodit., to ale mladého muže zastavilo.
"Od koho jsi to slyšel?" zeptal se ho když stál v úzké chodbičce.
"No, řekl mi to Hagrid, ale byl nějaký zmatený, ale chápal jsem to, protože to bylo pár dní na to, nikdo z nás jsme se pořádně nemohli vzpamatovat z toho, že je konec a pak se konaly všechny ty pohřby. Vlastně vzpomínám si, že když byl pohřeb Wasleyovi rodiny a Hermiony, nebyl tam, přišlo mi to divné, ale chápal jsem to." Zadíval se zpátky na Draca.
"Dobře díky, až něco zjistím, dám vám vědět." Chtěl se přemístit, ale zastavil jej dotek na rameni.
"Pokud bys něco potřeboval, stačí přijít, já díky, že pomáháš Harrymu."
Malfoy jen kývl a přemístil se přímo před nemocnici, musel ho vidět, ani sám nevěděl proč.
Teď už se ani nezastavoval na recepci a přímo šel do Harryho pokoje.
"Ahoj, Harry, to jsem zase já, jak ses měl?" usmál se a posadil se naproti němu na postel. Začal mu vyprávět, co se všechno od Longbotoma dozvěděl a taky to, že ho určitě brzo přijdou navštívit. A když už nevěděl, co by řekl, jen seděl a díval se do toho prázdného výrazu a očí bez těch jiskřiček, které tam vždycky byly, když byli ještě na škole.
"Harry," řekl tiše, "chci ti pomoct, tak strašně moc, ale nevím jak." Nakonec s pochmurnou náladou vstal z postele, pohladil ho o vlasech a vydal se pryč.

Doma se posadil do křesla a složil hlavu do dlaní. Vůbec nevěděl, kde má začít, ale věřil tomu, že doktoři už vyzkoušeli všechno, co je legální, ale, co když na něco zapomněli, co když je něco, co přehlédli. Co mu vždycky říkal Snape.:"Ne vždy je to, co vidíme pravda, je nutné dívat se hlouběji, vidět víc, než všichni ostatní, jedině tak si zaručíme úspěch."
"Dívat se... Hlouběji.
"Nitrozpit!" Bylo to jako rána z čistého nebe, proč si to neuvědomil dřív, musí se dostat až k němu, něco jej určitě vězní uvnitř těla, i když to možná není kouzlo, všichni už vědí, že Harry Potter byl poslední viteál Lorda Voldemorta, možná že jeho duše, právě jeho část je příčinnou toho všeho, toho, proto není schopen vnímat okolní svět. Ovšem v čem byl problém, nevěděl, jak se dostat tak hluboko do Harryho mysli a rozhodně si nemyslel, že by to mohlo být něco jednoduchého.
Se znovu nabytou energií vstal a vydal se ke své malé sbírce knih, kterou se mu podařilo zachránit před ministerstvem. Možná tam najde to co hledá, byl si jistý, že mu Snape dal kdysi knihu, který mu měla pomoct se naučit Nitroobranu proti voldemortovým vpádům. Učil se z ní a věděl že je tam i pokročilý nitrozpit. Zvládne to, musí. A prozatím je to jediné vodítko, které má.
Po několika minutách se mu ošuntěnou knihu podařilo najít, posadil se zpět do křesla a začal pozorně číst.
Byl rád, že je víkend, věnoval se tomu do brzkého rána, dokud je nepřemohl spánek.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.