Kapitola II.

3. března 2013 v 22:57 | Ilay
Tak je to tady dřív, než by se dalo ode mě očekávat nemyslíte..xDD já myslím že jo..xDD Tak dobře musím říct, od téhle kapitoly si toho moc neslibujte, je to taková důležitá vsuvka, která vám toho moc neřekne, ale je důležitá..xDD Proto se ani nebudu divit, že vás tenhle díl možná sklame..xDD *snaží se rozjet tu povídku pomalu, aby to nebylo hop šup a je to..xDD*
Pro ty z vás, kterým se to třeba ale z nějakých nevysvětlitelných důvodu bude líbit, tak já budu neskonale šťastná a i ten nějakej koment mě samozřejmě potěší..xDD
A věnuju to hlavně všem mej zlatíčků z netu, vy víte kdo to jste, nemusím jmenovat.xDD a taky všem co to budou číst a bude se jim ti líbit :)
Užjte si povídku *-* Vaše Ilay..xDD






Druhý den v osm hodin seděl v kanceláři a čekal na svého podřízený. Za několik vteřin muž zaklepal na dveře a s vyzváním vešel.
"Omlouvám se za zpoždění, pane, dnes jsme naplánovali deset pohovorů s lidmi, kteří přišli žádat o místo vašeho asistenta, první uchazeči tu budou v devět. Je dobré, abyste se toho také zúčastnil. A po obědě je tu jednání s firmou Yomihura, kvůli nové zakázce, chtějí s vámi ještě něco projednat." Řekl muž kolem 38 let. Pracoval pro něj už dlouho a on si vážil jeho kvalit z hlediska organizace.
"Dobře, ale ještě předtím, chci, abyste mi nechal prověřit jednoho hocha, jmenuje se Akio, nic víc o něm nevím, jen že každý den je v parku a tancuje a má zvláštní barvu vlasů. Zjistěte mi o něm všechno do posledního detailu a řekněte Mikono, a mi donese kávu." Řekl rozkazovačným tónem, aby bylo vidět, kdo je tu opravdový šéf.
"Jistě pane." Muž se poklonil a odešel z kanceláře. Hotaka si povzdechl. Nemůže na toho mladíka ze včerejška přestat myslet, nejraději by si z něj udělal svoji pravou ruku a možná se mu to i podaří, jen si o něm musí zjistit něco víc. Přece jenom nevypadal nijak staře, takže nejspíš ještě chodí do školy.
Rozhodně jej ale chce ve své firmě, blízko sebe. Sám netušil, co se s ním děje, zrovna teď strýc by tím jistě nebyl nadšený, ale je mu to jedno. Akio rozhodně bude jeho zaměstnanec ať to stojí co to stojí.
"Dobré ráno pane, tady pro vás černá káva, jak ji máte rád." Mikono, starší usměvavá žena, byla tu ještě za jeho otce, považuje ji skoro za svoji babičku, vždycky mu dokázala skvěle poradit.
"Děkuji, Mikono, dnešek bude opravdu krutý." Povzdechne si a promne si spánky.
"Je mi líto pana Akaneho, nikdo z nás to nečekal, ale to je život." Hotaka přikývl na souhlas a upil toho skvělého nápoje, na kterém byl závislý.
"Co naděláme, Mikono, chci abyste tu zůstala při pohovorech, chci váš osobní názor, i když nejraději bych nepřijal nikoho z nich, možná to tak i udělám." Položí prázdný hrnek a vydechne.
"Smím li se ptát proč?" starší žena se na něj nechápavě dívala.
"Včera, když jsem měl volno, potkal jsem zvláštního chlapce, právě mi ho prověřují, možná si ho vezmu jako svého asistenta, ale je ještě mladý a chodí do školy."
Žena se na něj vědoucně usmála, ale nic neřekla.
"Pojďte, pane, už je skoro čas na pohovory." Řekla a s těmi slovy vyšla z jeho kanceláře. Hotaka se zamračil, ta žena měla určitě něco za lubem, nebo věděla něco, co on ne.
Trvalo čtyři hodiny, než se vystřídalo všech deset uchazečů, nebavilo jej poslouchat, jak se chválí, i když věděl, že se jen snaží získat místo. Nikdo z nich nebyl ničím výjimečný, ničím se nelišil. Černé kvádro a polobotky, dokonale upravené vlasy. On nikoho takového nechtěl, chtěl někoho energického, kdo se nebojí vyjádřit svůj názor, někoho jako byl Akio. Zatřepal hlavou, tyhle myšlenky musí skončit, je to jenom obyčejný kluk, kterého viděl jednou v životě a nejspíš ho už nikdy neuvidí, ale jeho tanec byl něco tak krásného. Nedokázal ze své mysli vyhnat ty dokonalé pohyby. Bylo to poprvé co si tak strašně přál, aby se mohl normálně pohybovat.
Po vydatném obědě jej čekala další schůzka, která měla trvat další dvě hodiny.
V sedm hodin večer se vracel do domu, kde trávil většinu svých večerů. Byla to vila japonského stylu, měl tam všechno, ale nesnášel to tam. Už jen proto, že je tam i jeho strýc, nikdy mu nedovolil poslouchat hudbu nahlas, to proto si našel svůj vlastní byt, i když se tam moc často nedostane.
Když dorazil domů, rozřinčel se mu v kapse telefon. Podíval se, kdo volá, ale to číslo mu nic neříkalo.
"Prosím, u telefonu Akawa Hotaka."
!Dobrý večer, omlouvám se, že ruším, tady soukromý detektiv Fushimi Ren, ohledně toho co jste chtěl zjistit, sehnal jsem vám o něm pár důležitých informací, mohli bychom se zítra někde setkat?"
Hotakovi z neznámého důvodu poskočilo srdce.
"Dobře, restaurace Aisete v jednu odpoledne." Po souhlasu detektiva se rozloučil a zaklapl telefon. Takže nyní už jen stačí dostat ho do firmy, ale doufá, že ten detektiv najde něco, na co by se dal nalákat, nebo přesvědčit. Každý po něčem touží a není skoro nic co by nedokázaly peníze. Věděl, že se nechová fér, ale on je přece jen zvíře tohohle kolosu a to, co si zamane, to bude jeho.

***

Seděl na kamenných schodech a pozoroval svého přítele, zrovna natáčel jeden klip, vážně se mu zatím dařilo. Přemýšlel o tom, co mu včera řekl, že firma Youzuka shání asistenta pro ředitele. Peníze na studium by se mu rozhodně hodily, protože ta práce, kterou teď měl v restauraci nebyla moc výnosný a on peníze potřeboval. Už tak jeho matka měla dvě páce, aby uživila jeho a mladší sestru. Tiše si povzdechl. Kdyby tam na ten pohovor šel, věděl, že se mu nikdy nepodaří získat to místo, navíc by to byla práce nejspíš na plný úvazek a on musel do toho všeho ještě stíhat chodit do školy.
Nedalo se nic dělat, bude muset práci shánět pořád dál. Proč to mají studenti tak těžký.
"Hej Akio, nad čím přemýšlíš, nemrač se tolik nebo budeš mít vrásky." Vysměje se mu Midori. Mladík se přestane mračit a usměje se na něj. Má pravdu, neměl by to tolik řešit, navíc ani by nevěděl, jak se tam chovat, tohle nebyla práce pro něj.
Seskočil ze schodů a šel k jednomu ze zrcadel, kde si opět vyzkoušel svůj tanec. Za chilku to bude dokonalé a on si bude moci připsat další video.
Kolem šesté se vytratil dom s nepříjemným pocitem v zádech, ale a se díval jak chtěl, nikdo nikde nebyl, tak to nechal plavat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 S c a r s S c a r s | Web | 4. března 2013 v 12:49 | Reagovat

Hahaha a protože mám velký ego, je mi jasné, že jsi mi tuhle povídku věnovala, koneckonců jsem tvoje zlatíčko, žejo?! :DDDD Žejo?! :DDDD Ale teď už k povídce, Akane si docela myslí, že si takhle do firmy natáhne mladýho zajíce :D Muhehe :D Ale jak koukám tak Akimu se peníze budou hodit :D teda apsoň kvůli škole :D héééj šoupni sem brzo další díl :D tohle bylo krátký :D a ti dva se už konečně musí sejít :D

Haha, jako já tu povídku s 5000 slovy sice teď přidám skoro najednou, ale její psaní mi trvalo dobrý čtyři týdny :D né-li víc :D dneska jsem konečně zveřejnila další mangu, takže chci pracovat na další jednorázové povídce, teda pokud mě napadne nějaký námět :D jinak ta povídka je sice na mém livejournalu, ale upravovala jsem jí, takže se nech překvapit a vyčkej :D tuším že přijde hned potom co nechám ten překlad mangy pár dní viset na prvním článku a potom to přidám :D haha a máš recht, kontrola mang je hrůza :D a stejně tam nějaký chybu přehlídnu :D

2 S c a r s S c a r s | Web | 4. března 2013 v 17:27 | Reagovat

No vidíš jakej sem debil :D A zrovna taková blbost :D mno já si myslím, že těch chyb tam bude víc :D Asi bych potřebovala beta readera :D Tak jsem tu chybu napravila u online čtení, ale abych nahrávala znova celej soubor na uložto se mi fakt nechce :D

3 S c a r s S c a r s | Web | 5. března 2013 v 20:59 | Reagovat

:D lol, holky co se vás stalo s layoutem? :D

4 Shinnya Shinnya | Web | 6. března 2013 v 10:26 | Reagovat

[3]: Ilay je zručná, co se týče layoutů, jen občas bojujem s nastavením..:D ale teď si na to nemůžu zvyknout, vždycky když se sem vrátím a chci odepsat na další komentář, tak si myslím, že jsem zas na úplně jiným blogu..:D:D

5 Ilay Ilay | 6. března 2013 v 10:44 | Reagovat

Ale musíš uznat je to božíí..xDD a navíc jsem teď nikoho nenutila ona sama..xDD mi skočila do rány..xDD

6 Ri-na Ri-na | Web | 12. března 2013 v 2:56 | Reagovat

Ty seš kecka, viď? :D Prej nudný :D Pche! :D Do nudnýho to má hodně daleko!^^ :D

Háh, jsem zvědavá, jestli se Hotakovi povede, natáhnout Akiu ( nesnáším skloňování >.< xD ) do firmy^^
Na jednu stranu lituju ty uchazeče :D Mají to projetý ještě předtím, než se tam ukážou :DD
A zajímalo by mě, co Ren našel na Akio? :DD ( Né, prostě to nebudu skloňovat :D )

Hehe, Akio, neboj^^ Řekla bych, že za chvíli tu práci mít budeš~ :D

Wuhááá, to je všechno? T_T Sákra T_T
I když je to krátká, ale úžasná kapča, je to pořád lepší, než nic^^ Wáááá a já jsem sakra zvědavá, na další část!^^ Hlavně na to setkání Hotaky a Rena, kde se Hotaka dozví nějaký informace o Akiovi :33
Tak držím pěsti s další částí!^^

7 Saki Saki | Web | 12. března 2013 v 20:58 | Reagovat

Tak sklame ? Prosím ťa, však to bolo super, nemusí byť predsa každý diel nejaký super-kruto-akčne-dôležitý :D Ja mám rada aj takéto oddychovky, muhehe, navyše si môžem tak via priblížiť tie postavy a doprdele ten šedovlások je vážne sympaťák :D Tu si mi teda vážne trafila a som rada, že sa na tejto úchylke zhodneme, hehe :D Tak to hej, ale ono to ej potom tak zlaté ked sa aj tím ublíženým pošťastí ^^ A neboj, ak by ma napadol nejaký názov, tak ti rozhodne dám vedieť, ale u mňa je väčšinou práve ten najväčší problém vymyslieť názov :D :D Ale nádej umiera posledná, všakže xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.